I sny někdy končí. Paní ortopedka mi oznámila, že takhle sportovat už to nepůjde. Mám poměrně hodně narušené kolenní chrupavky, čéšku a asymetrické vyklenutí obou kolem. Tímhle tempem sportu bych ve třiceti skočnil s berlemi.

Tím moje aktivní běhání prakticky končí. Budu teď tři týdny rehabilitovat, začnu posilovat svaly na nohách, chodit víc do posilovny a hlavně nebudu blbnout.

Tedy, New-Yorkský maraton nepoběžím. Jsem zpařenec a smrdí mi kulcky.

Začátek snu

Když člověk ulehá, neví co ho nejbližších sedm osm hodin čeká. Ráno si, vetšinou, nepamatuje nic z těch hodin v lepším případě strávených v posteli. Často se ale sny nerodí ve spánku, ale díky zážitkům.

Mám svůj sen a o něm je celý tento blog. Jednou urazím těch necelých 42 kilometrů a zažiju tu atmosféru jedné z největších akcí svého druhu.

Minulý týden jsem zažil závod, který mi to trochu pomíchal v hlavě. Člověk,který byl v dětství téměř rachitický hubený kluk s velkým břichem, shrbený, věčně podrážděný a ospalý, se rozhodl, že si zaběhne 13 km okolo Brněnské přehrady a nakonec to zvládl v docela rozumném čase. Člověk, který míval na střední škole problém uběhnout kilometr a o půl víc ho tríznilo, si řekl, že to zkusí.

O čem jsou sny? Sníme o dobrých věcech nebo zlých? Já nesním o tom, čeho můžu dosáhnout s rozumnou pílí. Sním o věcech, které jsou téměř nesplnitelné, o věcech, díky kterým se musím přeměnit v něco lepšího, co má poté větší šanci.

Závod začínal chladně a místy trošku mrholilo. S kamarádkou, kterou jsem znal asi dvě hodiny jsme se řadili na startu a přemýšleli, co nás čeká. Pět minut do startu a my se rozhodli, že se raději přesuneme dalšíchv dvacet metrů dále od startovní čáry. Báli jsme se, že nás závodníci převálcují.

Každý máme své sny, ale já jich nikdy moc neměl. Nebyl na to čas a ani energie snít o něčem, co může přijít. Chtěl jsem vždy být vzdělaný, ale věděl jsem, že toho jednou dosáhnu. Chtěl jsem dělat to, co teď dělám a šel si za tím, ale nebyl to můj sen. Byl to cíl, protože mě to bavilo. Mají ale sny v bdělém stavu nějaký smysl?

Po startu už nebyl čas na přemýšlení.Třičtvrtě minuty mi trvalo než jsem proběhl startem a pak už člověk jen najížděl do svého rytmu. Má kamarádka zůstala po několika stech metrech za mnou a já se naladil na své tempo. Dva tři kilometry mi to trvalo než jsem se zahřál a pak už nebylo na co myslet. Člověk se dostane do zvláštního modu - stavu, kdy nohy samy běží a hlava nepřemýšlí. Vidí cestu kolem sebe, vidí bežce před sebou, soustředí se na svůj rytmický, co nejhlubší dech a nepřemýšlí.

Když už je tu sen, jsou tu dvě cesty. Jednou z nich je "platonická láska", druhou "vášnivý sex". Když jste platonicky zamilovaní do svého snu, nidky se neuskuteční. budete o něm snít a sen vám i zústane. Vášnivý sex je mnohem zajímavější dobrodružství. Užíváte si každý doraz, kažou zatáčku a každý pocit, jdete si za svým cílem a nakonec... však víte. Sen druhu vášnivý sex vás bude stát hodně sil, ale nakonec také úžasnou slast, když se vyplní. Když ho dokážete vyplnit.

První občerstvovací stanice někde za 4,5 kilometru. Ionťák, voda a běžíme dál.Cože?? tyhle záda, běžecký styl a oblečení znám! Jeden z mých spoluzávodníků tu běží se mnou už podruhé. Naposledy na hodinovce, mém druhém vážnějším závodě, mi dost pomohl. Držel jsem se za ním až do 52 minuty, pak ho předběhl a ani nestihl poděkovat za výborné vedení.Ten den jsem měl štěstí.

Sny jsou na pytel, pokud nemají dobrý základ. Dobrý? Myslím tím cokoliv, co lze přiřadit na přímce dobro - zlo co nejvíc doleva. Vzdělání, rodina, založení neziskovky, stanutí se knězem, jakýkoliv atruistický počin, cokoliv,co má aspekt směřující k tomu, že člověk nebo svět bude lepší. Je uběhnutí maratonu v megalopolis Ameriky skutečným snem?

Za mým chlapíkem se mi běželo dobře. Ve svém modu běhu jsem se pomalu blížil k půli trasy. Velký most přes přehradu mě ujistil, že na to mám. Nebyl jsem unavený a věděl, že je z čeho čerpat. Trošku mi má myšlenky pokazil kopec, který začínal těsně za mostem. Tady už se začalo odpadávat, běžci přecházeli do chůze a i zdravotníci měli místy práci. Zbývalo asi pět kilometrů do cíle.

Ano je. Jestli chci někdy tento sen někdy uskutečnit, bude to chtít hodně píle a jednou i peněz.Nejde jen o to to dokázat uběhnout. Maratony ve velkých městech bývají i o prohlédnutí si místa a zažití toho celého genia loci okolo. Doběhnout a vědět, že člověk uběhl takový závod i s nejhorším časem, je krásné.

Na dvanáctém kilometru to bylo jasné. Předběhnout svého vodiče a vymačkat ze sebe maximum. Kilometr a půl před koncem mi začaly vstávat vlasy a motat se hlava.Pohled na mě mohl být trochu šílený, protože jsem vzdychal a hekal, jako kdyby mě mučili. Dvě stě metrů před sebou jsem viděl cíl.

A o čem to celé je? Nedá se to popsat. Každý, kdo má sen to ví a ten, kdo ho nemá to nepochopí. Nelze to vysvětlit takovému člověku, protože to nepochopí. Sny jsou velmi specifické a málokdy se najdou dva lidé s tím stejným.

Vidím cíl, motá se mi hlava, vstávají vlasy, hekám, tělo už necítím a sprintuju a před cílem ještě předbíhám tři závodníky. Objímam kamarádku, která mi věží medaili za účast, dýchám a dýchám a dýchám.

Vášnivý sex je lepší než platonická láska, sen je lepší než cíl, dobrý sen je lepší než špatný sen a vědět, že máte s kým sdílet své sny je ještě krásnější.